Historie fary

Obec Smolnice leží ve staré kulturní oblasti dolního Poohří, kam i slovanské osídlení proniklo velmi záhy. První písemná zmínka je sice "až" z roku 1337, plyne z ní však, že vesnice náležela k rozsáhlým statkům pražského biskupství, vytvářeným již hluboko v knížecí éře. Pražští biskupové byli v první čtvrtině 13.stol. iniciátory velké reformy církevní správy, jejíž součástí byla náhrada tehdejší řídké velkofarní soustavy intenzívně budovanou hustou sítí místních plebánií, far. Je nepochybné, že na svých statcích začali s realizací nejdříve. Uvedeného roku 1337 směnil biskup Jan IV. z Dražic několik severočeských vesnic včetně Smolnice s augustiniánskou kanonií v Roudnici. Součástí převodu bylo i podací právo ke kostelu v Dolině, kdežto ve Smolnici se neuvádí (Reg.IV, s.193). Farní kostel zde však nepochybně byl, podací právo k němu a tedy i patronát nad objekty včetně obydlí plebána však náležely a až do husitských válek zůstaly žateckým arcijáhnům, kteří byli vesměs zároveň kanovníky pražské metropolitní kapituly. Protože patron kostela i vrchnost jeho kolatury náleželi k církevním kruhům, dá se u nich předpokládat i přiměřená péče o farní objekty. I farní beneficium mělo slušné, byť ne nejvýnosnější nadání (Štědrý, Method XXVII, s.92; XXVIII, s.9).
Písemně jsou faráři ve Smolnici doloženi konfirmačními a soudními knihami pražské konsistoře od roku 1355 až do počátku 15.stol. Na konci 14. stol. byli někteří faráři mnohoobročníky, faru neobývali a drželi na ní střídníka. Mezi patrony byly i významné osobnosti jako osobní kronikář Karla IV. a ředitel výstavby katedrály Beneš Krabice z Weitmile nebo jen tři roky před svou potupnou smrtí arcibiskupský generální vikář doktor Johánek z Pomuka, budoucí světec (Lib.conf. I-1, s.5; I-2, s.22; II, s.82; III, s.64; V, s.40,288,292,316; VI, s.129,130,201; F.Tadra, SA, 3, s.301; 4, s.56; 5, s.68; AČ 31, s.257, č.5; Štědrý, Method XXVIII, s.8).
Za husitských válek ovládalo celé okolí husitské město Louny a větší bojové akce tu nejsou doloženy. Fary a kostela se zmocnili utrakvisté a ovládali je až do Bílé hory. Patrony byli za válek patrně husitský hejtman Matěj Louda z Chlumčan, v letech 1443-1547 utrakvistické město Louny. Od roku 1548 při prodeji vesnice Šebestiánovi z Weitmile se uvádí i podací kostelní, oceněné na 1 kopu grošů (DZV 8, lit.P 21b; 47, lit.I 3b). I za dalších vrchností, nekatolických nebo tolerantních byla fara stále obsazena ženatými nekatolickými faráři a jejich rodinami (Štědrý, Method XXVIII, s.9). Péči těchto vrchností o farnost dokládá odlití velkého zvonu roku 1512 u váženého zvonaře Bartoše v Praze a roku 1597 zhotovení cínové křtitelnice u neméně proslulého pražského Bartoloměje Zvonaře z Cymperka (Matějka, Soupis, s.80).
Po Bílé hoře byli nekatoličtí faráři vyhnáni a v posledním desetiletí třicetileté války za švédských vpádů byla vesnice zpustošena a zčásti vypálena spolu s dalšími v okolí. Pro vylidněnou kolaturu se za všeobecného nedostatku kněží nenašel farář. Opuštěná fara, pokud nebyla za války vypálena, dlouhým neužíváním zchátrala. Bohoslužby byly příležitostně zajišťovány z Loun nebo z okolních klášterů. Když roku 1669 od zadlužených Michnů (1630-69) koupil panství Postoloprty a Toužetín se Smolnicí císařský rada a prezident dvorské komory hr. Jiří Ludvík ze Sintzendorfu, zmiňují se na panství jen povšechně "kolaturní a filiální kostely" (DZV 318, lit.E 14). To již byl smolnický kostel spravován od roku 1660 stálým farářem ve Vrbně jako jeho filiální. Roku 1666 odpověděl vrbenský farář do konsistorního dotazníku o stavu farnosti na otázku č.34, že má ve Vrbně faru dosti pohodlnou, o situaci u dvou filiálních kostelů se však nezmínil (APA I, zn. B 12/13, č.10).
Roku 1692 od hr. Filipa Ludvíka ze Sintzendorfu koupil všechna jeho severočeská panství v čele s Postoloprty a se statkem Toužetínem cís. tajný rada a nejvyšší dvorský maršálek kníže Ferdinand ze Schwarzenbergu. V dosti obsáhlém soupisu součástí těchto panství se Smolnice neuvádí, tím méně filiální kostel v ní. Farní kostel sv.Bartoloměje je jmenován jen při samostatném statku Želenice (DZV 401, lit.P 5,8). Nicméně nový majitel a jeho výrazný zájem o zintenzívnění duchovní správy se ve Smolnici projevil velmi záhy.
Už roku 1691, kdy prodej toužetínského statku byl již fakticky uzavřen, je patrný zájem o farní dvůr ve Smolnici a jeho stodolu. Do humna byl navezen jíl, který poddaní udusali, a zedník podezdil prahy (VsT, III Kđ 2/3 Kirchen Rechnung 1691). Od počátku roku 1695 je zachována intenzívní korespondence knížete s hejtmanem Hrdličkou o způsobu hospodářského zajištění nového farního beneficia (VsT, zn. III Kđ 3a). Téhož roku byla nalámána a na místo dovezena zásoba 42 dvojitých sáhů stavebního kamene i dřevo na lešení a bylo vyplaceno 13 zl.20 kr. místním podruhům, "když strhávali staré zdi na faře" (VsT, III Kđ 2/3 Kirchen Rechnung 1691). Lze se jen dohadovat o rozsahu demolice a o stavu původního farního stavení. Předpokládat se dá přinejmenším zachování většiny základů, pokud nebyly viditelně příliš mělké. Nasvědčoval by tomu výskyt poruch asi o sto let později.
15.7.1697 psal hejtmanovi na Postoloprtech Mikuláši Sontagovi hejtman Th.E.Siebert, že se u něj na Mšeci přihlásil zednický mistr Michael Fortini, jeden z početné rodiny italských zedníků, kteří po několik generací sloužili Schwarzenbergům. Žádal o vyhotovení smlouvy na "povolenou stavbu smolnické fary". Siebert sám prý navrhoval knížeti, aby se zedníkům platilo denně podle změřeného díla a staviteli de Maggimu, aby se vyplatila "discretion" 12 tolarů. Jakub de Maggi, usedlý měšťan z Hluboké byl dvorním stavitelem knížete Ferdinanda, kterému na konci 17.stol. prováděl většinu úprav na zámku v Českém Krumlově a na dalších sídlech. Když ale, pokračuje Siebert, má tu práci svěřenu Fortini, mělo by se mu platit od sáhu, za který požaduje 1 zl.10 kr. bez rozdílu, zda jde o zdivo v základech, nad zemí, klenbu nebo lepenici (obiger lahn). To se zdálo Siebertovi přijatelné, takže by přidal sud piva, 2 strychy žita, strych ječmene a půl strychu hrachu (VsT, zn.III Kđ 3c/4). Již tehdy musel existovat projekt, z něhož se zachoval nepodepsaný nedatovaný půdorysný plán přízemní obytné budovy. Zachycuje protáhlý jednotrakt o 5 místnostech se vstupní předsíňkou a přilehlý přístavek o jedné zaklenuté místnosti. Tři místnosti jsou opatřeny topeništi, ve dvou nevytápěných je v síle zdi záchod (VsT, zn.III Kđ 3c/3). Podle údajů hejtmana Sieberta se pravděpodobnějším autorem jeví Jakub de Maggi, ale i Michael Fortini mohl stavbu dodat vlastní plán.
Už 13.12.1697 kvitoval truhlář Johan Geiger příjem 45 zl.37 kr. za blíže neupřesněnou dodávku na smolnickou faru. Z téže doby je patrně také lístek se seznamem potřebného dřeva na farní chlévy a to 170 velkých a malých dřev, 240 "podlah", 300 latí a 45000 šindelů (tamtéž, 3c/5,7).
Hrubá stavba proběhla zřejmé ve třetím kvartálu 1697 a dokončena byla počátkem další sezóny. 12.6.1698 předložil toužetínský správce Kryštof Sontag "Vyměření smolnické fary, které vyhotovil mšecký stavitel Michael Fortini a byl podle toho vyplacen". Elaborát obsahuje tyto položky, měřené v sázích nejspíš českých (1.777 m) a loktech (0.592 m), ev. čtverečních sázích (3.1606 m2):
"Délka fary na straně k Toužetínu je 16 sáhů, výška na straně i se základy 4 sáhu, činí 72 [čtver.] sáhy.. 84 zl.
Druhá strana ve dvoře také 16 sáhů dlouhá a 4 sáhu vysoká, činí 72 sáhy.. 84 zl.
Dolní strana vedle kvelbíku (Gewölbl), délka 8 sáhů, výška 4 sáhu, činí 36 sáhů.. 42 zl.
Rohová zeď (Eckhmawer) u kvelbíku, délka 4 sáhy a výška 4 sáhu, činí 18 sáhů.. 21 zl.
Vedlejší zeď (neben mawer) u kvelbíku, délka 2 sáhu a výška 4 sáhu, činí 10 sáhů.. 11 zl.40 kr.
Příčné zdi (Gezwerchsmawern) uvnitř ve světlosti (in Liecht) 4 po 13 loktech délky a výšky 12 loket, činí 69 sáhů 3 lokte.. 80 zl.53 kr. 2 den.
Zeď u kuchyně, délka 8 loket a výška 4 sáhy, činí 10 sáhů 6 loket.. 12 zl.26 kr. 4 den.
Zadní příčná zeď (Gezwerchs Mawer), délka 5 sáhů 1 loket a výška 4 sáhu, činí 24 sáhy.. 28 zl.
Římsa kolem dokola 29 sáhů.. 34 zl.50 kr.
Sklep, nad kterým klenuto, příčná zeď (Gezwerchs Mawer) u dolního sklepa, délka 13 loket a výška 6 loket, činí 8 sáhů 6 loket.. 10 zl.6 kr.4 den.
Klenba u sklepa vynáší 7 [čtv.] sáhů.. 8 zl.
V kuchyni klenba, na lokte měřená, 8 sáhů.. 9 zl.20 kr.
V kvelbíku nebo komoře [klenba] 9 sáhů.. 10 zl.30 kr.
Celkem 373 [čtv.] sáhy 6 loket.. 435 zl.56 kr.4 den."
Dále: Nové schody do sklepa se 14 stupni a 1 vezděné dveřní ostění za 6 zl., 1 komín za 4 zl., 6 [čtv.] sáhů dlažby v první předsíni za 1 zl.30 kr., ve světnici 13 sáhů za 3 zl.15 kr., v kvelbíku [komoře] 7 sáhů za 1 zl.45 kr., v kuchyni 5 sáhů za 1 zl.15 kr., v čelední světnici 14 sáhů za 3 zl.30 kr., v předsíňce 10 sáhů za 2 zl.30 kr., v malém pokojíku 11 sáhů za 2 zl.45 kr., ohniště za 1 zl.30 kr., vyzdění kamen ve farářově světnici 2 zl., totéž ve velké světnici s podezděním pece (Bachoffen) 4 zl., 2 svítidla (Leichten) 1 zl., 2 odpady (Durchlauf) a 2 záchody za 4 zl.
Celkem účtoval Fortini za celou obytnou farní budovu 474 zl.56 kr.4 den. (VsT, zn.III Kđ 3c/8).
17.11.1698 předložil toužetínský úředník Kryštof Sontag "Vyměření smolnických farních chlévů a vozoven, pak jiných následujících stavebních akcí, které vyhotovil mšecký stavitel Michael Fortini a byl podle toho vyplacen". Elaborát obsahuje tyto položky:
"Délka chlévů 16 sáhů a výška 3 sáhy se základy, činí 48 sáhů.. 43 zl.12 kr.
Ostatní strany ve dvoře v téže délce a výšce.. 43 zl.12 kr.
5 příčných zdí (Gezwerchs mawern) 4 sáhy širokých a 3 sáhy vysokých, činí 60 sáhů.. 54 zl.
Délka vozovny 5 sáhů a výška 3 sáhy.. 13 zl.30 kr.
Příčné zdi u kůlny 2 sáhy dlouhé a 3 sáhy vysoké, činí 6 sáhů.. 5 zl.24.kr.
Dvířka s římsou 2 sáhy široká a 3 sáhy vysoká, činí 6 sáhů.. 5 zl.24.kr.
Štít nebo požární zeď široká 5 sáhů a vysoká 2 sáhy, činí 10 sáhů.. 9 zl.
Zeď ve dvorku 8 sáhů dlouhá 5 loket vysoká, činí 13 sáhů 1 loket.. 12 zl.
Postranní zeď dlouhá 9 sáhů a vysoká 8 loket, činí 24 sáhy.. 21 zl.36 kr.
"Flickerei" 5 sáhů.. 4 zl.30 kr.
Vjezdová brána široká 4 sáhy a vysoká 3 sáhu, činí 14 sáhů.. 12 zl.36 kr.
Nová zeď vedle brány 7 sáhů délky a 2 výšky, činí 14 sáhů.. 12 zl.36 kr.
Dvířka na hřbitov vynášejí 3 sáhy.. 2 zl.42 kr.
Římsa u brány 5 sáhů.. 5 zl.50 kr.
Římsa u chlévů 22 sáhy.. 25 zl.40 kr.
2 odpady (Durchlauf) ze dvou záchodových domků ve 4 sázích pozůstávající.. 3 zl.36 kr."
Celkem Fortini účtoval za hospodářská stavení 274 zl.48 kr. (VsT, zn.III Kđ 3c/10).
Během dokončování stavebních prací na farních objektech vydal kníže Ferdinand 29.3.1698 instrument o stanovení stálých příjmů a požitků smolnického farního beneficia. 20.6.1698 pak arcibiskup Jan Josef hr.Breuner vydal listinný instrument na zřízení samostatné rezidenční fary ve Smolnici (VsT, zn. III Kđ 3a). Hned roku 1700 čerstvě dosazený farář P.Jiří Haysser uvedl do konsistorního dotazníku na otázku č.34: "U jiných kostelů není farní dům, u svého mám vpravdě pěkné obydlí, oddělené od čeledi a fara přiléhá ke hřbitovu (APA I, zn. B 13/14, Smolnice).
Po tomto základním novém vybavení farního beneficia se po více než čtvrt století nejevila potřeba větších stavebních úprav.
Reskriptem z 9.12.1724 přikázal panující kníže hejtmanovi na Postoloprtech, aby se kolem farní zahrady postavila ohradní zeď z kamene na jíl místo dosavadního prohnilého dřevěného plotu pro ušetření zádušního lesa, který je neustálou těžbou silně zpustošen. 7.2.1730 je v návrhu oprav zařazeno pobití novým šindelem po jedné straně střechy obytné budovy a stodoly a na více místech chlévů s použitím 16800 nových šindelů. Dále se k farářově žádosti měly v jeho dvou pokojích zřídit rákosové stropy pro zlepšení vytápění nákladem 30 zl., z polovice z farářových soukromých prostředků. Ve zbývajících neklenutých místnostech zřejmě zůstaly stropy trámové.
Počátkem roku 1738 projevil smolnický farář přání na rozšíření obytné budovy o dvě světničky, na něž chtěl opět přispět ze svého. Jednání o finančním zajištění se protáhlo, takže k realizaci nákladem 311 zl.r. došlo až v druhé polovině roku 1739. Vápno a 4300 cihel dodalo panství. Výkres ani účetní rozpis se nezachovaly (VsT, zn.III Kđ 3c; III Kđ 2/12 Kirchen Buch 1739). Tuto akci interpretoval J.Sommer ve své topografii Čech z roku 1845 tak, že v letech 1741-4 byl "také farní dům nově stavěn" (XII, s.81, č.2).
Roku 1764 mělo být podle zprávy z následujícího roku vyměněno na farní budově 6 krokví a 19 devítiloketních drážkovaných prken. Roku 1767 byl konstatován velmi sešlý stav farní stodoly a v průběhu roku 1768 byla provedena rekonstrukce. Podle soupisu provedených prací od toužetínského správce Bönische zedníci "nejdříve zčásti snesli ke zřícení nachýlené zdi u farní stodoly, po vykopání pevného základu nově vyzdvihli hlavní příčnou zeď skarpovaně s polovičně lomeným požárním štítem (die Haubtquermauer scarpirter mit einen halbgebrochenen Feuergiebel), následně 2 k ní přiléhající příčné zdi, což celkem činí 160 [čtver.] sáhů; ostatní zdi vycvikovali, uvnitř i zvenčí vápnem obvrhli a poslednější [tj. zvenčí] uhladili; ve farní budově podchytili vadný sklep a nově provedli pec (Backofen) a jeden vadný komím". Spotřebovalo se 16 sáhů lomového zdicího kamene, 1105 cihel, 57 strychu vápna. Tesař Jiří Wimmer snesl celý krov stodoly, vyměnil část krokví, položil 2 nové pozednice, svázal nový krov na "polovičně lomený požární štít", opravil u stodoly vrata a dveře; nově pokryl střední část střechy obytné budovy s dodáním 4485 šindelů.
Roku 1780 pobil tesař Wimmer blíže nejmenovanou střechu ve farním dvoře 4200 šindely. 17.1.1785 podal posudek o potřebných opravách ve farním dvoře. Měla se opravit shnilá hlavní vrata, v kůlně vyměnit a podezdít shnilý podval, ve stodole dodat nová vrata, nad chlévy krov. Nad stájemi se měly vyměnit 2 trámy a opravit "podlaha" (snad strop jako podlaha seníku) deseti osikovými kmeny. V obytné budově byly shnilé okenní rámy "a kolečka na vipadnutí, též v kuchyni rám ve vokně shnilý a kolečka s papírem zalepené". Na základě toho byl 31.1.1785 sepsán doplněný předběžný rozpočet potřebných prací. Je v něm uvedeno zhotovení nových vjezdových vrat do dvora a nových vrat ke stodole, vyspravení chátrající vozovny, kravína a prasečích chlívků, restaurace šindelových střech. Navíc se uvádí "provedení na skále proti vesnici Smolnici na 24 sáhů velmi vykloněné (hinausgesunckter) zdi", dále oprava kuchyňského krbu a ostatních kamen, "vycvikování a omítnutí od trhlin sešlého ostatního zdiva farního dvora". Počítalo se s potřebou 20 sáhů lomového kamene, 600 cihel, 30 strychů vápna, 15 krokví a 18000 šindelů.
Pro nedostatek prostředků v kostelní pokladně byla realizace z roku na rok odkládána a nové rozpočty dále upřesňují povahu zjištěných závad. Nedatovaný elaborát asi z roku 1789 uvádí: "Od zedníků se podezdí základ kolem celé budovy farního dvora (das gantze Pfarrhofsgebäude) jakož i hlavní nároží, protože staré špatné kameny se od mrazů a dešťů velice rozpadají." Dále se měly místo starých protáhnout 3 nové trámy a celá střecha fary přeložit. Počítalo se již se 30 sáhy kamene a 60 strychy vápna, 3 trámy, 2 stěnami (po dvou stranách otesané kmeny), 8 osikami na obložení a 13800 šindely. Další nedatovaný "Progecht" od českého řemeslníka asi z roku 1790 praví,. že "od zednický prace se wynachazí okolo celi fari, to gest při stawení mimo zahradi, krunti podezdyt a hlawní roch při faře, ponewadž ten na špatnym kruntu gest založeni a celej roztřeseny". Podle dalšího elaborátu se mělo ohrožené nároží vyzdít až na rostlou skálu v délce 5 sáhů [už vídeňských po 1.896 m], ve výšce 2 sáhů a síle 3 stop (0.94 m). Ostatní hlavní zdi se měly podezdít v délce 45 sáhů, výšce 6 3/4 stopy (2.13 m) a síle 3/4 stopy (O.23 m). Tesaři měli opravit jeden trakt farní střechy v délce 30 sáhů a šířce 4 sáhů s použitím 11400 šindelů.
Podle citovaných charakteristik byly poruchy vážné a k jejich odstranění muselo nejpozději do konce století dojít. Doklad však v dochovaných spisech chybí. Ani kniha kostelních účtů z let 1760-1819 neposkytuje informaci následkem změny ve způsobu účtování výdajů .
Z první poloviny 19.stol. se žádné prameny nedochovaly. Tzv.nové oddělení velkostatku Toužetín pro období po roce 1798 až do 20.stol. obsahuje pouze torzo patronátních spisů bez dokladů stavební povahy. Po reformě státní správy z roku 1849 měly dohlédací a schvalovací pravomoc ve stavebních záležitostech církevních staveb orgány politické správy, v nejnižší instanci okresní úřady resp.hejtmanství, které však po vydání rozhodnutí vracely základní dokumentaci příslušným patronátům. Od roku 1848 do poč.20. stol. jsou v tomto rozsahu spisy o stavební činnosti ve Smolnici ve fondu okresního úřadu Louny.

23.10.1848 byl sepsán protokol o prohlídce farních objektů, z něhož vyplynulo:
a) V obytných místnostech faráře jsou všechna letní i zimní okna a troje dveře sešlé a je třeba je provést "nově a v souladu se současnými potřebami v dřevěných dveřních zárubních". Stávající, patrně kachlová kamna jsou k nepotřebě a musí se nahradit železnými.
b) V pokoji pro čeleď (Gesindszimmer) jsou tři okna ve špatném stavu. Je potřebné jej předělit příčkou "od vstupních dveří k výstupním do předsíně" (von der Eingangsthür gegen die Ausgangsthür in den Vorhaus) a oddělenou místnost upravit pro hospodyni.
c) V hostinském a kaplanově pokoji, obrácených k východu, se mají vyměnit okna a upravit tak, že 2 křídla přijdou na vnitřní a 2 křídla na vnější stranu. V hostinském pokoji se mají tamní dvě okna zabezpečit mříží. Chatrná východní zeď hostinského pokoje se má podchytit proti nebezpečí zřícení a solidně upravit. Dále se v něm má vyměnit prkenná podlaha.
d) V přilehlé chodbě u hostinského pokoje se má zvětšit a zamřížovat okno.
e) Pec v kuchyni se má uvést do použitelného stavu.
f) V obou předsíních se mají vyměnit zčásti nahnilé trámové stropy a podrákosovat. Pro požární nebezpečnost se mají dřevěné půdní schody přeložit do prostoru spížové komory a provést z kamene.
g) Odtržený roh stodoly se má přichytit a opravit.
h) Obě brány do [vozové] kůlny jsou zcela nepoužitelné. Jedna se má provést zcela nově, druhá jako zcela nepotřebná zazdít.
i) Vjezdová vrata do farního dvora se musí rovněž provést zcela nově. Totéž se má stát s vraty na straně k obci a s dveřmi na hřbitov.
k) Dveře u konírny a kravského i ovčího chléva a krmivové komory je rovněž nutno zřídit nově s použitím kamenných ostění, vytrhaných z farářových pokojů. V konírně chybí část dřevěné podlahy. Také se má opravit sušárna ve farním sadu.
29.8.1849 byly kolaudovány úpravy, rozpočtované 9.2. a pražským guberniem povolené 19.5. téhož roku. Týkaly se převážně kostela a ve farním areálu se jmenuje pouze nová podlaha v hostinském pokoji a železná kamna ve farářově pokoji. Jak bylo postupováno u ostatních závad z předešlého soupisu, není známo. Nějaké stavební práce byly podniknuty roku 1853 nebo 1854, spisy okresního úřadu pouze registrují spor faráře a toužetínského patronátu se Zemským stavebním ředitelstvím (ZSŘ), které napřed zaslaný projekt schválilo, ale pak se zpožděním zaslalo vlastní nákladnější protinávrh. Protože se písemnosti ZSŘ nedochovaly, nelze údaj upřesnit (OÚ L, kart.150, zn.V 18-1).
23.1.1879 ukázala prohlídka farních objektů jejich "nanejvýš sešlý stav" a nezbytnost patronátem navrhovaných, bohužel blíže neupřesněných oprav. Účastníci považovali jen za potřebné zdůraznit u hospodářských staveb, že "západní zeď stodoly musela být zabezpečena, aby se předešlo zřícení". V chlévech jsou dveřní zárubně polámané, okna shnilá, zdivo místy chatrné, omítka opadaná. 25.2.1881 byly bez připomínek kolaudovány požadované nespecifikované opravy na farních objektech.
Roku 1895 bylo požadováno opětovné postavení zřícené ohradní zdi zahrady. 22.8.1901 byly protokolárně kolaudovány úpravy ve farní kuchyni, kde byl postaven nový sporák, položena nová podlaha a zazděn nějaký výklenek. Komíny byly zvýšeny pomocí plechových nástavců se stříškami. Byla opět postavena pobořená část ohradní zdi zahrady (OÚ L, kart. 149, zn.V 18-18).
Roku 1925 se opravovala krytina na faře, nepochybně na obytné budově. Druh krytiny se neuvádí (OÚ L, kart.156, zn.V S/8). Pozdější písemnosti o smolnické faře fond okresního úřadu neobsahuje. Rovněž ve fondech orgánů památkové správy nebo církevního referátu národních výborů (po roce 1949) nebyly novější prameny nalezeny.

PRAMENY
STÁTNÍ ÚSTŘEDNÍ ARCHÍV V PRAZE (SÚA)
Desky zemské větší (DZV)
Kvaterny 8, lit. P 21b; 47, lit. I 3b; 318, lit. E 14; 401, lit. P 5,8
Archiv pražského arcibiskupství, odd.I (APA I)
Zn. B 12/13 Odpovědi farářů na 42 otázek konsistoře (Responsa), 1677, Slánský vikariát, kn.XXIV, č.10, fol.134,138
Zn. B 13/14 Odpovědi farářů na 42 otázek konsistoře (Responsa), 1700, Slánský vikariát, nefol., Smolnice
STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHÍV (SOA) V TŘEBONI
Velkostatek Toužetín (VsT)
Zn. III Kđ 2/12 Kostelní účty (Smolnitzer Kirchen Buch) 1735-59, nefol., rok 1739
Zn. III Kđ 2/13 Kostelní účty (Smolnitzer Kirchen Buch) 1760-1819, nefol.
Zn.III Kđ 3a Spisy o obnově farního úřadu při kostele ve Smolnici 1695-98
Zn.III Kđ 3c Stavební záležitosti kostela a fary ve Smolnici 1663-1797
STÁTNÍ OKRESNÍ ARCHÍV (SOkA) V LOUNECH
Okresní úřad Louny (OÚ L)
Záležitosti kostela a fary ve Smolnici:
Karton 149, zn.V 18-18 1879-1901
Karton 150, zn.V 18-1 1848-1853
Karton 156, zn.V S/8 1907-1925