Slavětín

Historie:
Nejstarší zmínky o Slavětínu pocházejí z r. 881. Václav Hájek v České kronice píše, že v r. 881 Kníže
český Hostivít nařídil,"aby se při Ohři některé hrady opravovaly proti nepřátelům,totiž Slavětína, Kysinku
a Budinku" atd., což znamená, že Slavětín již tehdy znamenité a hrazené městečko bylo. Spisovatel České
kroniky Jan Bečkovský jmenuje i hrad Slavětín. Pozůstatky hradu byly v panské zahradě a postupně se tam
dobývalo kamení ze sutin. Psané dějiny jsou od roku 1268. Jméno Slavětín je odvozeno od osobního jména
Slavata-zakladatele Slavětína.

Páni ve Slavětíně:
Páni slavětínští prodali Slavětín za 11 tisíc kop grošů Janu z Hasenburka, pak se stali pány Lounští,
pak opět Hasenburkové. Později Sokolové z Mor a Ráječtí z Mirova.

Chrám Páně:
První část vznikla mezi 10. -12. stoletím. Druhá část (gotická) mezi 12. -14. stoletím. Třetí
(od kazatelny k velkému oltáři) mezi 14. -15. stoletím. Malba fresek byla dokončena 1378, velký
zvon umístěn 1613. Požár roku 1575 v pondělí na den nanebevzetí Blahoslavené Panny Marie mezi
19. -20. hodinou. Vyhořelo 23 sousedů i s farou. Nápis o tom byl v kostele a zabílen byl dne 5. 9. 1826.
Sokolové z Mor měli Slavětín v držení přes 200 let, vymřeli roku 1620. Jejich dcera Magdaléna se vdala
za Papazona z Mirandoly a Klarsteina, ale za času velkého moru v Čechách roku 1649 zemřela. Papazon se
znovu oženil s Kateřinou Zahrádkovou z Průchodu a měli dva syny a jednu dceru. Starší syn Václav Vilém
Papazon se stal kanovníkem na Vyšehradě. Po smrti mladšího bratra se stal on pánem Slavětína. Po smrti
manžela nechala Kateřina Papazonová postavit roku 1662 kapli. Roku 1672 byla posvěcena na Navštívení
Blažené P. Marie. Václav Vilém Papazon věnoval Slavětín svému synovci Matěji Weinbergovi. Ten byl
považován za dobrodince. Založil tzv. obilní kasu.

Pověst o založení kapličky "U čtrnácti pomocníků":
1. září 1737 po půlnoci udeřil blesk do poslední stodoly, 7. srpna 1738 do zadní stodoly a všechny
vyhořely. Kaplička prý byla postavena k odvrácení dalších pohrom. Matěj z Weinbergu nechal r. 1728
postavit nově varhany a přemalovat celý kostelní strop. R. 1753 byla znovu zřízena i fara a v ní bydlel
páter Václav Milfait-kaplan, později farář. Weinberg nechal též zřídit hrobku v kostele a kosti všech
Papazonců shromáždil do jedné rakve. Sám zemřel r. 1752. Pak vládl ve Slavětíně jeho syn Jan Antonín
Weinberg. Nechal zřídit m.j. oltář v kapli a dva zvony. Ty před každým svátkem Panny Marie večer tu
slavnost zvěstovaly (1758-1798), kdy byly z jara ukradeny. J. A. Weinberg měl Slavětín v držení 36 let
od roku 1752-1788, kdy 3. 4. náhle zemřel. První sčítání domů a obyvatel se odehrálo roku 1771, druhé
pak r. 1815. Mezi prvním a druhým však bývají rozpory. Slavětín byl zadlužen a panství převzal bratr
J. A. Weinberga, který byl generál. Janovu manželku vyhnal a ta se odstěhovala do Prahy. Sám pak zemřel
o dva roky později a Slavětín dostal baron Zessner, pán v Pálči-syn po Weinbergově sestře. Ten pronajal
dvůr Slavětín na 18 let místním rolníkům. To bylo v roku 1800. Z polí nechal udělat 18 dílů po 15. strychách.
Po třech letech chtěl ale statek prodat a nabídl jej rolníkům. Ti se toho však báli, a tak prodal statek
JUDr. Antonínu Grassovi z Prahy r.1803. Grass držel Slavětín jen dvoje žně a 1805 jej prodal Vojtěchu
Michálkovi, bývalému sládkovi v Kutné Hoře. Ten ho koupil pro svého syna Vojtěcha Michálka. Ten panoval
dobře. Když se oženil s dcerou pana Duška z Panotejnce, aby mohl vyplatit své sourozence, prodal
Slavětín hraběti Kinskému r. 1810. Kinský držel Slavětín do r. 1814, pak ho prodal hraběti Fr. Thunovi,
pánu v Tečně (Děčín). Kaple zpustla, opravena byla 1817. Farářem byl v té době Martin Kupec.

Jarmarky ve Slavětíně:
Byly povoleny císařem rakouským Ferdinandem I. v září 1836. První jarmark se konal 23. listopadu téhož
roku. Bývaly pak 4x ročně vždy ve středu a to - před květnou nedělí - po Sv. Ignáci - před Sv. Václavem
a po Obětování P. Marie. V současné době na trhy upomíná rozsáhlé tržiště, totiž široká ulice-náměstí
obce mezi chrámem, zámkem a Lounskou branou.

Stavba věže kostela:
Věž se začala stavět 8. dubna (kopání gruntů). V sobotu 7.října téhož roku byla věž od zedníků hotová
a zdvíhali krov, báň a kříž. 1838 věž omítali z venku a tesaři dělali hranici pro zvony. 25. října 1838
tahali 3 zvony na věž.

Požár roku 1838:
Vypukl neopatrností v domě číslo 32. 12 .ledna v pátek okolo 5. hodiny od zapomenuté lucerny v maštali.
Shořelo celé stavení.

Nová škola:
Začala se stavět za učitele Václava Michovského roku 1840. Po něm nastoupil Petr Reitinger, který zemřel
roku 1850. Pak zde působil František Bergman z Černochova. Tak jako při stavbě kostela museli domkáři
zdarma pracovat ve 14ti dnech každý tři dny "na lásku".

Požár roku 1842:
Vypukl 18. září před dvacátou hodinou a vyhořela čísla 24, 25, 26, 29, 31, 32, 65 a 84. Požáry vůbec
Slavětín ničily často. Kromě již zmíněného se v zápisech hovoří o požáru roku 1685 "skrze neopatrnost při
omastku a to vyhořeli domy od čísla 17 až k bráně číslo 8 poslední". Požár roku 1772 v čísle dvě byl
způsoben bleskem. Roku 1834 uhodil hrom do kostela, opálil rám okolo oltáře Svatého Jana, ale nezapálil.

Stavba radnice:
Stavba byla započata 6. června 1853, kdy se začaly kopat základy. 16. 6. 1853 se konala slavnost založení
nové radnice-pokládání základního kamene. Druhý rok, tedy 1854, byla radnice již pokryta a o Vánocích
bylo dokončeno i vybavení. Téhož roku byla zbourána stará radnice. Obydlena byla radnice roku 1857,
ale až roku 1885 byla i zvenčí nahozena. V sále radnice se konaly zábavy (zmiňuje se o nich ve svém díle
i Svatopluk Čech).

Tento zápis o minulosti Slavětína sepsal p. Josef Arnošt z domu číslo 37, který zemřel 9. 11. 1862 ve
stáří 75 let. Ze švabachu jej přepsala jeho dcera Kateřina provdaná Gosslerová. Opisy listiny byly
vloženy do základů nové radnice.